Autorův článek je zcela v pořádku a díky za něj ! V mnohém má pravdu. Zejména o "již starých rodičích menších dětí", kteří se již necítí ani na to, jak ukázat svým dětem, třeba - skákání přes švihadlo. Přesto však skutečné stáří, jakési hranice opravdu má.

Často, teprve jako senior, člověk pozná - jak vyšší věk může bolet.

Má matka, stejně jako mnozí starší lidé, měla problémy s vysokým krevním tlakem a schýbání jí činilo nemalé problémy. Já, o téměř 35 let mladší, jsem ji vždy radil: "Mami, tak se neohýbej a jdi do dřepu !" Dnes, kdy jsem v jejím věku - teprve chápu jak .. neskonale naivní jsem byl !

Dobrej článek. Myslím si, že to je hlavně o smýšlení, jak píšete - schopnosti si hrát, chuti a vůli poznávat stále nové věci a radovat se, nevzdávat se a nebýt negativní. To všechno se mi daří, byť jsem 50+. Jen to tělo trochu chátrá. Ale jen trochu.

Výborně napsané, výborně řečeno!

Pěkný článek - jen dodávám. Člověk zřejmě zestárne, když přestane reflektovat na pohyb. Ten má mnoho podob - od fyzikálně primitivního , chůze , body a-b, po vchol - události společenské. Nic nového, prostě být aktivní a pozitivně naladěn. Pak vše dobré, do 3 km MHD zcela nepotřebná - po luštění křížověk, i psát blogy, vzdělávat se, číst, vést dialog. Velice se mi pak líbí teta z Prostějova, 92 let - usedne na autobus a přejede Moravu na návštěvu. Pod paží má noviny a hned nadává na Komunisty ! Naprosto stručně - Co se hýbe - je živé , co ustrne - zestárlo , následně nežije ..

Podle mého syna začnete stárnout, když se přestanete vzdělávat. Zvídavost a touha po poznání je znakem mladého ducha, stejně jako hravost:-))). Tak se stále vzdělávám, už pátý jazyk se zabydluje v mé šedé kůře mozkové. Jen tak pro zábavu, nespěchám, vždyť mám času dost...

V lednu jsem byla na oslavach 96. narozenin damy, ktera prezila jedina z 8 sourozencu holocaust......tvrdi, ze je to jenom cislo a hraje fantasticky bridge.

Pod tu poslední větu bych se podepsala! Je to tak. Podle mě je člověk starý, když se mu začne líbit dechovka!

Člověk je starý, když přestane blbnout a začne s úsměvem pozorovat blbnutí druhých.

Nebyl jsem odpůrcem sportů jako Churchill. Naopak. Dvakrát jsem se stal vicemistrem Moravy a s bratrem jsme se kdysi dostali až do širšího kádru reprezentace pro olympijské hry. Jenže po padesátce už mi moc nešlo ani pravidelné ranní cvičení a v 55 jsem vyloženě "odešel". Konzultace s doktory nakonec přinesla verdikt. "Co bys chtěl, tělo je odrovnaný, měls ho víc šetřit". A tak nevím, sportem kam přesně?

Myslím si, že článek není o sportu, ale o zapálení. Já osobně sportovec nejsem. Rád se projedu na kole, občas nějaká túra, ale tam končím. Nemůžu posoudit, jestli 55 let sportu vyváží léta, která přijdou pak. Přeju vám proto, abyste si hrál a měl radst ... alespoň v rámci možností