RECENZE: Album Temné údolí vydala jihlavská power-metalová kapela Sotury už v roce 2013. Kvůli své pečlivosti se k němu dostávám až dnes. Poznámka v úkolníčku se na rok ztratila pod nánosem dalších úkolů (blbá výmluva, co?).
Promofotka kapelySotury
V prvních vteřinách po zapnutí alba se mi mihlo hlavou: „Proboha, zase si někdo koupil nějakou levnou čínskou krabičku a za každou cenu ji chce nacpat kam to půjde.“ Omyl! Po té, co se přidaly zvony a postupně kytary a bicí, jsem pochopil, že mám tu čest s produktem dospělé kapely, která ví, co dělá. Dalo by se říct, že intro (Temné údolí) vás provede celým albem. Obsahuje všechny části, které se objevují dál – pasáže, při kterých vám bude běhat mráz po zádech, zpěvné a melodické kytary a party, co vás bez ptaní posadí „na p****l“. Ale nebudu předbíhat.
Na intro navazuje Zahrada černých růží s krásným kytarovým začátkem. Kapela posluchače nenechá čekat a dopřává mu plnou palbu hned od začátku. Vážně povedenej vál s odpovídajícím textem. Prostě opět věc, která vám rozechvěje tělo. Jestli jste si mysleli, že si vydechnete, mýlíte se. Pokračuje totiž Nával adrenalinu – destilovaný powermetal. Až s následující písní se bouřlivá nálada uklidní a přichází Bouře o ničem jiném, než o bouři, s téměř baladickým začátkem. Píseň postupně graduje do chytlavého refrénu. Velmi hezky je do ní zařazen bridž ojíněný ženským vokálem a dále i druhým hlasem.
Meridián a Bez boje se nevzdávej vás opět vrátí do rozjetého vlaku mocného metalu. Zvlášť u druhé zmíněné jsou velmi dobře udělané vokály, které se živě prolínají. Prostě velmi živý kousek. Trošku údernější věc s baladickým začátkem následuje. Koloběh života navazuje na předešlý trend a opět kombinuje hlasy tak, aby jejich barva dokreslovala děj.
Jak jsem se na začátku zmínil, na albu se mísí něha s dravostí. Píseň Přestaň být bláhová se řadí celá k těm jemnější a svým obsahem se dotkne každého zhrzeného milovníka. Za to Sněhová vločka se s tím vůbec nemazlí. Popsal bych to jako „fakt ná**d“ vyprávěný zhrzeným milovníkem, který už se stačil posbírat. Netřeba dalších slov. Celé album se s vámi rozloučí instrumentálkou Mayské poselství. Velmi dobrý nápad její zařazení na konec.
Když bych se teď měl věnovat albu jako takovému, musím dát klobouk dolů, neboť mě mile překvapilo. Temné údolí vůbec není temné. Naopak, je melodické, má moc hezkou barvu a dobře se poslouchá. Co mě občas zatahalo za uši, byla druhá kytara. Ne vždy, jen v některých písničkách. Vinu bych hodil na příliš osolené zkreslení a hodně výšek, což s sebou nese nepříjemný ostrý skřek a způsobuje, že se hlavní melodie začne ztrácet. O huseně na zádech nemluvě. Je to ale jen v jedné části intra a snad ještě dvakrát v dalších písničkách. Taky je možné, že mám holt špatné repráky, takže nemá cenu to rozpitvávat. Zvuk první kytary ať už čisté nebo špinavé je nastavený optimálně. Je průrazný a zároveň skvěle koresponduje s melodií. Hodně fajn je rozumné a vyvážené použití samplů a kláves. I hodně prvoligových kapel s tím má občas problémy, proto dává borcům ze Sotury palec nahoru.
Určitě musím pochválit zpěvy. Pominu-li rozechvělé nebo nedotažené konce v nabouchanějších částech a občasnou disharmonii ve dvojhlasech, není moc co vytknout. Barvy hlasů příjemné na poslech, a jak už jsme zmiňoval, opravdu dobře si kluci vyhráli s mícháním barev v některých písních. Co mi trošku chybělo, byl aspoň jeden řezavější hlas. Náznaky se sice objevovaly, ale nebál bych se přitlačit. Některé party výborně vyzdvihával zařazený ječák, který byl stejně jako samply velice citlivě začleněn. Opět palec nahoru.
Texty na albu spadají do kategorie „Princ šel do sebe, začal skákat s padákem, zabil draka, zachránil a miloval princeznu, a ta mu utekla“. Ve zkratce romantické a zároveň drsné texty s vedlejším účinkem mrazivých pocitů a vyvolávání němého úžasu. Vše se samozřejmě rýmuje. Není to žádnej progres. Častým motivem jsou krajní životní situace a hledání se s nádechem marnosti člověka. Nechybí samozřejmě ani láska a bolest. A ani ženy neunikly.
Na závěr malé shrnutí. V Temném údolí najdete velmi melodickou hudbu – ať už kytary nebo zpěv. Našláplé vály jsou dobře prostřídané s uvolněnými kytarovkami. Album tak udrželo po celou dobu mou pozornost. Celková nálada se pohybuje mezi úžasem a vztekem, jak to u téhle muziky má být. Objevují se sice dětské chybičky, ale je to prostě prvotina a těm se to promíjí. Kapele držím pěsti. Má v sobě potenciál obohatit českou hudební scénu v kategorii klasický metal |m|.
